FC Chelsea Londýn
Ruský kolonizátor
Když před lety kupoval londýnskou Chelsea, tehdy ještě neověnčenou žádnými velkými tituly, dnes jednačtyřicetiletý ruský ropný magnát Roman Abramovič, vyvolal v konzervativní Anglii pěkné pozdvižení. Většina fanoušků v Anglii viděla příchod tohoto Rusa poněkud skepticky. Jenže tento majitel několika miliardového majetku vybudoval z londýnského dříve spíše průměrného klubu velkoklub pomýšlející na ty nejvyšší mety. Seznamte se, přichází „Roman kolonizátor“.
Kdybychom se vrátili do doby, kdy ještě nebyl majitelem londýnského celku Abramovič, nemohli bychom přijít Chelsea na jméno. Sice má tento klub opravdu vznešený název, ale historie tak vznešená ke klubu nebyla. Málokdo by nám o tomto klubu vyjmenoval více informací. Bavíme-li se o Chelsea, nesmíme zapomenout od sebe oddělit dva pojmy – Chelsea před a Chelsea po vstupu Romana Abramoviče do klubu. Abramovič nám do kolonky velkokluby v Evropě zařadil další kolonku se jménem londýnského celku. Abramovič tomuto klubu dodal přesně to, co je ve vrcholovém sportu, hlavně tedy fotbale, velmi potřebné – finance. Bez nich by na světě nemohl fungovat žádný fotbalový klub.
První čardáš Ostrovech
Abramovič se hned po svém příchodu na Ostrovy, což bylo roku 2003, rozhlašoval, že nebude na případných posilách šetřit. Překvapení angličtí fanoušci tím dostali další ránu. Museli se postupně smiřovat s tím, že chloubu světového fotbalu – anglickou Premiere league ovládne ruský magnát v podobě Romana Abramoviče. Abramovič neotálel a přes prázdniny téhož roku udělal z Chelsea jedno z nejkvalitnějších mužstev v Evropě. Za posily utratil bezmála, pro nás Čechy opravdu nepochopitelných, 200 milionů eur!!!
Abramovič se nespokojil z málem. Rozhýbal fotbalový trh takovým způsobem, že mohli odborníci včetně anglických fanoušku jen kroutit hlavami. V jeho hledáčku se objevovala ty nejslavnější fotbalová jména. Chtěl koupit Raúla z Realu Madrid za neuvěřitelných 100 milionů liber. Z téhož klubu chtěl koupit „tlouštíka“ Ronalda. V hledáčku se objevil také Alessandro Nesta z AC Milán či Christiano Vieri ze sousedního Interu. Škála jmen je opravdu bohatá. Pokusil se také přetáhnout Edgara Davidse či Thieryho Henryho. Jenže všechny tyto pokusy skončily neúspěšně.
Jenže Abramovič po posilách velmi toužil. Na Stamford Bridge nakonec nalákal z italského Interu Milán Hernána Crespa, kterého koupil za 26 milionů euro. Dále se do Londýna stěhovali Claude Makelele, Damien Duff, Juan Sebastian Verón či Adriano Mutu. Poté Abramovič vysázel další miliony eur za Glena Jonsona, kamerunce Geremiho či za Joea Colea. Kouč Chelsea Claudio Ranieri dostal do rukou prakticky novou jedenáctku.
Toto byl opravdu famózní vstup do fotbalu. Fanoušci Chelsea mohli s otevřenými ústy pozorovat čardáš, kterým se tento Rus baví. Bezpochyby to vyrazilo všem fanouškům, komentátorům a fotbalovým odborníkům dech. Později se však ukázalo, že to nestačí…
Impérium vrací úder
Nejen samotný Abramovič věřil, že přijdou nějaké úspěchy. Jenže rok po vstupu ruského ropného mužíčka do Chelsea se neobjevovali žádné výrazné úspěchy. Chelsea nezískala žádný titul, tedy ani z Premiere league, ani z Ligy mistrů. Tohle „zaváhání“ odnesl sympatický italský trenér Ranieri, který byl již před příchodem Mourinha do klubu častován urážkami a spekulacemi o jeho působení v klubu.
Jak jsem tedy již naznačil, na Stamford Bridge se stěhoval portugalský trenér José Mourinho. Tento trenér si sebou přinesl některé své ovečky z mistrovského Porta, o jehož úspěšném vstupu do jednadvacátého století bude řeč. Začal postupně budovat to, co začal kouč Ranieri – Impérium jménem Chelsea.
Samozřejmě nesmíme zapomenout na pana Abramoviče, který znovu po roce rozvířit evropské fotbalové trhy. José dostal volnou ruku a mohl si říci, jakého hráče chce. Jeho přítel Roman by mu okamžitě vyhověl a přidal by také odpovídající částku. Jenže Mourinho jakoby nechtěl zbytečně rozhazovat penězi bohatého Rusa. Zdá se, že Portugalec nechce vytvořit z Chelsea jakýsi „londýnský Real“. Nebudeme teď polemizovat nad otázkou, zda jsou hráči do Realu Madrid kupováni za účelem zisku fotbalových pohárů či za účelem marketingového potenciálu těchto hvězd. Je tedy nadmíru jisté, že se nechce přiblížit tomuto nebezpečnému precedencu.
Do západního cípu Londýna se stěhují Didier Drogba, Damien Duff, Ricardo Carvalho, Claude Makelele, Petr Čech, Hernán Crespo, Arjen Robben či Paulo Fereira. Jak vidíte, posily se na Stamford Bridge jen hromadily. Popravdě řečeno, José Mourinho měl na skladě kompletně novou jedenáctku. Nejvýraznějšími posilami byli a jsou bezesporu Didier Drogba, Claude Makelele a Petr Čech. Českým fanouškům dělá hlavně radost ten posledně jmenovaný – Petr Čech. Českému fotbalu dlouho předlouho chyběl brankář, který by nastupoval za jeden z několika velkoklubů.
Chelsea dostala nového trenéra, nový realizační team, vedený někdejším mecenášem Manchesteru United, nynějším výkonným ředitelem Peterem Kenyonem, a zbrusu novou jedenáctku obohacenou o několik hráčů z předešlých let. Sečteno podtrženo z Chelsea se stal za necelé dva roky opravdový velkoklub.
Titul po padesáti letech
První úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Mourinho společně s Abramovičem dokázali vytvořit vynikající tým ověnčený několika slavnými fotbalovými jmény. Fanoušci od Chelsea čekali mnoho, hlavně pak toužebně očekávaný titul z domácí soutěže. Psal se rok 1955, když poprvé a naposledy zvedli nad hlavu hráči Chelsea titul. O padesát let později tento krásný titul z nejsledovanější soutěže světa připadl znovu, tentokráte podruhé, do rukou londýnského klubu. Byl při tom i náš nejlepší brankář – Petr Čech. Byl to jeden z nejlepších hráčů Chelsea v celé sezóně. Společně z Lampardem, Terrym a Drogbou vytvořili velmi silnou osu teamu. Petr Čech se navíc mohl radovat ze zisku titulu pro nejlepšího brankáře Premiere league, určitě i proto, že se stal držitelem rekordu v neprůstřelnosti Premiere league.
Je to až neuvěřitelné, ale fanoušci si přáli více titul z domácí soutěže než titul z Ligy mistrů. V ní se Chelsea neprobojovala do očekávaného finále a v semifinále podlehla pozdějšímu vítězi Liverpoolu. Branka Liverpoolu byla sice kontroverzní, ale rozhodla o dalším působení Chelsea v této soutěži. Chelsea navíc dosáhla dalšího úspěchu. Získala totiž i titul v národním poháru. Mohla se tedy radovat z double.
Abramovič mohl být spokojen. Splnil si sám sebou daný cíl a přivedl na Stamford Bridge po padesáti letech titul.
Jejdanánku, je to pravda?
Asi toto si řekli někteří v létě minulého roku, když do londýnského celku přicházel ukrajinský kanonýr Andrej Ševčenko. Držitel Zlatého míče se k Temži stěhoval po velmi vydařených sezónách prožitých v AC Milán. Pro některé se stal jeho příchod známkou toho, že se londýnský klub začíná pomalu, ale jistě přibližovat Realu Madrid. Andrejovi nevyšel začátek sezóny – fanoušci, ostatně veškerá fotbalová veřejnost od něj očekávala, že se rozjede na Ostrovech jeho kanonáda. Jenže přišel pomalý start a média začala obviňovat Abramoviče z nedůsledného počínání při nakupování posil do teamu.
Před několika lety, mám dojem, že před čtyřmi lety, řekl Abramovič na jedné z mnoha tiskových konferencí, že by se chtěl přiblížit Realu a Manchesteru. Možná si tento fakt mylně interpretuji, ale snad to tak Roman nemyslel. Kdo by se chtěl rovnat nynějšímu Realu? Sice je to továrna na peníze, ale ne továrna na fotbal. Pokud je mi známo, Real se neradoval ze zisku jakéhokoliv titulu myslím tři nebo čtyři roky…
Mluvil-li Abramovič o Manchesteru United, jistě měl namysli jeho vynikající mládežnickou základnu. Pokud by se tento ruský magnát chtěl ubírat tímto směrem, mohlo by se mu to v budoucnu velmi vyplatit. Přece jen, „výroba“ talentů se může hodně ale hodně vyplatit. Také je jistě potěšen i trenér Mourinho, který by se po vzoru trenéra Fergusona mohl stát ikonou ostrovního fotbalu. Sice se v médiích spekuluje o odchodu Mourinha z Chelsea, ale věřme tomu, že jsou to lži, které jsme před lety slýchávali i o panu Fergusonovi.
Letos míří tento evropský fotbalový gigant znovu vysoko. Chelsea již získala FA cup. V lize sice ztrácí několik bodů na Manchester United, ale možnost zisku titulu je stále reálná. Chelsea může nakonec bilancovat na konci roku se čtyřmi tituly. V úvahu připadá i vítězství v Lize mistrů a v Ligovém poháru. Nezbývá nám nic víc, než počkat si na konec letošního ročníku.