Manchester - Bayern
Liga mistrů plná krásných obratů
Během posledních osmi let zažila fotbalová Liga mistrů dva respektive tři finálové zápasy, které budou pravděpodobně navždy uloženy v našich pamětích pod názvem neuvěřitelné v sekci nezapomenutelné. Tyto zápasy opravdu nebyli opravdu vhodné pro kardiaky a fanoušky se srdečními chorobami!
Bezesporu je finále Ligy mistrů jedním z nejsledovanějších fotbalových utkání v Evropě. Samotná Liga mistrů je pak jistou známkou kvality, podle které se v evropském fotbale hodnotí snad vše. Nejúspěšnějším teamem této soutěže je bezesporu "Bílí balet", který ještě nyní těží z dob, kdy na trávnících pobíhal Alfredo Di Stéfano či Ferenc Puskás. Právě on získal prvních pět titulů ještě v tehdejším Poháru mistrů evropských zemí. Tento španělský velkoklub má na svém kontě devět titulů. Za ním se strhl boj o druhé místo - zatím ho drží milánské AC s šesti tituly, za ním je s pěti tituly nedávný vítěz Liverpool a za ním jsou dva úspěšné kluby minulosti, ale i současnosti, mnichovský Bayern a Ajax Amsterdam. O vítězi letošního ročníku se rozhodne již brzy. Zbývá jen málo měsíců do vyvrcholení seriálu na pokračování, kterému se ve světě říká Ligy mistrů.
Nyní se však budeme věnovat podrobněji roku 1999, kdy stanul na trůnu evropského fotbalu Manchester United…
Rudý oblak nad Evropou
Psal se rok 1998, když se pomalu začínala rozbíhat nejsledovanější soutěž v Evropě. V sezóně 1998/99 se ještě hrálo "starým" systémem, kde postupový klíč byl hlavně v rukou šesti vítězů základních skupin, kteří si zajistili automatický postup. Zbývajícími kluby, kteří postoupili do čtvrtfinále byli dva "šťastní" postupující, kteří se pyšnili největším počtem bodů hned za vítězi. Tento rok postoupili do čtvrtfinále dva velkokluby - Real Madrid a Manchester United, který byl ve skupině druhý hned za Bayernem Mnichov.
Jenže obhájce titulu Real Madrid se loučil již po čtvrtfinále, kdy ho vyřadilo Dynamo Kyjev se skvělým Ševčenkem. Dalšími čtvrtfinalisty byli teamy Manchester United a Inter Milán. Inter na "Reds" nestačil, kdy ho dostal do kolen Dwight Yorke. Smutně skončilo působení Olympiakosu, který se nedostal do finále díky brance v samém závěru domácího utkání s Juventusem. Posledními čtvrtfinalisty byli teamy dva německé kluby - Bayern a Kaiserslautern. Bayern vysloveně smetl svého soka a postoupil tak do semifinále.
Manchester United byl v této sezóně opravdu neporazitelný. Nejen, že postupně kráčel za titulem v Premiere league, ale dokonce si dělal zálusk i na zisk Anglického poháru. Manchester měl tedy rozehráno na třech frontách. Fergusonův team však mohl být relativně v klidu. Ligový titul měl na dosah ruky a nikdo nepochyboval o tom, že ho Manchester získá. V Lize mistrů čekal na tento anglický klub opravdu těžký soupeř - Juventus Turín. Po domácí remíze byl Manchester na nejlepší cestě ukončit působení v této soutěži. Jenže přišel první "zázrak" v podobě vítězství nad Juventusem v poměru 2:3. Jakým způsobem však "Reds" tohoto výsledku dosáhli je obdivuhodný. Záhy totiž prohrávali 2:0 a vypadalo to, že se nadobro rozloučí s možností zisku titulů. Neuvěřitelný postupový obrat byl tématem mnoha článků, ale nebyl ještě jediný…
Do finále tak postoupil anglický klub, který jen čekal na druhého finalistu. Tím se nakonec stal německý velkoklub sídlící v Mnichově. Bayern přehrál kyjevské Dynamo, vedené ukrajinským kanonýrem Andrejem Ševčenkem. Ale i on nestačil na tehdy vynikajícího brankáře německého teamu a reprezentace Olivera Kahna.
Trojí příběh Sira Alexe
Schylovalo se k finále Ligy mistrů, které tento rok hostilo jedno z nejfotbalovějsích měst v samotné Evropě. Španělské město Barcelona se těšilo na finále, které mělo vejít to dějin fotbalu. Oběma teamům chyběli velké hvězdy. Manchesteru chyběl hrdina zápasu s Juventusem Roy Keane a Paul Scholes. Na straně Bayernu pak chyběli Bixente Lizarazu a kanonýr Gionany Elber. Oba trenéři, tedy jak Ferguson, tak Hitzfeld, nemohli postavit do zápasu tu nejsilnější sestavu. Bylo zajímavé pozorovat, jak se s tím jaký trenér popere.
Byl to zápas brankářů kapitánů, kteří dlouhou dobu drželi naděje teamů, jak tedy na vítězství, tak na ještě možnost vyrovnat. Kapitán Bayernu se mohl radovat jako první, jelikož již v šesté minutě vstřelil branku z přímého volného kopu Mario Basler. United se nedařilo vůbec ohrozit branku Bayernu, zdálo se, že obrana německého velkoklubu je nepropustná…
Ve druhém poločase přišli na hřiště dva útočně ladění hráči - Ole-Gunnar Solskjaer a Teddy Sheringham. Později se ukázalo, že to byl mistrovský tah jednoho z nejoceňovanějších a nejuznávanějších trenérů a managerů. Ve druhé polovině druhé půle se již začínala pomalu ukazovat nervozita, kterou měli na kopačkách hráči United. Bayern toho využíval a dostával se okénky v obraně do šancí. Naděje Manchesteru však držel vynikající Schmeichel a hlavně jeho branková konstrukce, která zabránila skórování Scholla a Janckera. Bayern stále vedl, schylovalo se k závěru.
Několik desítek fanoušků Bayernu se začínalo pomalu radovat, když našimi fanoušky "oblíbený" italský rozhodčí Pieruigi Colina čtvrtému rozhodčímu ukázat jím zvolený časový úsek, po který budou ještě fotbalisté obou mužstev hrát. V dobu, kdy zvedal čtvrtý rozhodčí světelnou tabuli s číslem 3 přišel rohový kop, který byl jednou s posledních šancí "Reds" vyrovnat. Ferguson dal pokyn kapitánu Manchesteru, aby běžel pomoci svému teamu. Beckham počkal na svého "velitele" a nacentroval míč. Ten však skončil na kopačce Effenberga, který jej odvrátil. Ale jen k Sheringamovi, který jej vrátil, ale ne před bránu, ale přímo do branky Kahna! Fanoušci Bayernu by nejraději spáchali sebevraždu, ale nebylo to vše…
Snad všichni již mysleli na prodloužení, když přišel další rohový kop, který si snad do smrti bude vyčítat Sami Kuffour. Tentokráte Ferguson zůstal v klidu a nevyslal Schmeichela do útoku… Diváci byli napjatí, co s míčem udělá David Beckham. Všichni upírali své zraky do šestnáctky Bayernu. Beckham centruje, míč se dostává na nohu Sheringama, jenže sklouzává mu a jen ho jemně tečuje, jenže do této situace se vloží Solskjaer a posílá míč do branky Kahna. V tu chvíli se zastavila srdce všem na stadionu, některým fanouškům zejména Bayernu však nadobro… Devadesát tisíc lidí pár sekund jen nevěřícně zíralo, i když ve skrytu duše propukla neobvyklá vřava radosti. Neuvěřitelná minuta plná emocí, smutku a zároveň nepopsatelného štěstí - tak se taky dají nazvat poslední okamžiky zápasu mezi těmito kluby. Manchester se radoval ze zisku svého druhého titulu, ale jakým způsobem ho dosáhl…to zůstane vryto všem fanouškům, kteří viděli i minutový záběr toho nejdůležitějšího z tohoto zápasu.
Manchester United se v tomto roce stál korunovaným králem evropského a vlastně i světového fotbalu. Radoval se totiž ze zisku velmi ceněného a neobvyklého zisku tří trofejí - triplu. Do té a od té doby to byl bezesporu jeden z největších, ba dokonce ten největší úspěch Manchesteru United v celé jeho bohaté a slavné historii.
