Olympique Lyonnais
Série století
Kdyby jste se před deseti let zeptali nějakého příznivce fotbalu, jaký je nejlepší francouzský klub, jistě by vám řekl o Olympique Marseille, AS Monaku, PSG či Bordeaux. Kdyby jste se stejného fanouška zeptali teď, jistě by neváhal, koho z výše jmenované čtveřice klubů navrhne. Neváhal by, stejně jako většina fanoušků. Nejlepším francouzským klubem není v jednadvacátém století nikdo jiný, než Olympique Lyon. OL se pomalu dostává do popředí nejen ve francouzské lize, kde se mimo jiné v popředí, podle mého názoru, již dlouhodobě usadil, ale i v celé Evropě. Olympique se může pyšnit jednou z nejdelších sérií vítězství v domácí soutěži. Takovou sérií se v novodobém fotbale nepyšní snad nikdo. Ve francouzské Ligue 1 nenalezneme lépe fungující team.
Jean Michel Aulas
Kdo stojí za tímto úspěchem? Kdo vytvořil z Lyonu mužstvo, se kterým se již musí počítat v souvislosti s hledáním těch největších adeptů na zisk nejcennější evropské trofeje? Je to jistě dáno velkým odhodláním pana Jeana Michela Aulase, který z tohoto klubu dříve neověnčeného žádnými výraznými úspěchy vybudoval neuvěřitelně pracující stroj. Lyon je ekonomicky velmi stabilizován. Je to dáno hlavně odlišnou přestupovou politikou, kterou se Lyon velmi odlišuje. Lyon nespoléhá na kupování hvězd, jako například londýnská Chelsea či madridský Real, ale záleží mu na vyhledávání talentů a jejich řekněme „vytváření“. Lyon vybudoval vynikající mládežnicou základnu, která pro něj „plodí“ jednoho hráče za druhým. Lyon na této politice postavil své základy. Podle mého názoru se lyonská akademie vyrovná těm největším v celé Evropě. Do kasičky Olympique plyne také značná část příjmů z prodeje velmi talentovaných a mladých hráčů, kteří přišli do Lyonu „za pakatel“. Je mnoho příkladů, které bych mohl jmenovat, ale asi těmi nejvydařenějšími kroky Lyonu byly nákupy Mohamadoua Diarry a Mickaela Essiena. Lyonu se vložené finance do těchto hráčů vrátily hned desetkrát. Jean Michel Aules svojí politikou vytvořil francouzský gigant, stoupající pohárovou Evropou stále výše.
Velký táta
Lyon je na evropské poměry poněkud jiné mužstvo. Takovou sérii titulů, jakou za sebou mé Lyon nemá žádný klub v jiné soutěži. To není francouzská liga tak kvalitní, jak je známo? Jistě, že to není pravda. Francouzská liga patří mezi ty nejlepší v Evropě. Jak tedy je možné, že v takovéto prestižní soutěži je jeden team tak dlouhou dobu na špici? Zajímavá otázka, na kterou mají příznivci, komentátoři, ale i hráči a trenéři jednoznačnou odpověď – Lyon je oproti jiným klubům ve Francii daleko napřed ve svém vývoji. Abych to přirovnal – Lyon je takový velký táta, od kterého se mohou francouzské, ale i jiné kluby Evropy jen a jen učit. O jeho politice jsem se již bavil, ale není to jen tím. V mužstvu se netolerují žádné primadony typu Beckhama a Ronalda, ale pracuje se s hráči, kteří udělají vše pro team. V sestavě nenalezneme žádné hráče, kteří by vyčnívali z pohodového vzezření teamu. Ani Juninho, Abidal, Cris a Coupet se nechovají arogantně jako některé „hvězdy“ Realu a spol. Přesto, že Lyon není naplněný hvězdami jako například Real, Chelsea, Manchester či AC Milán, dokáže se těmto klubům více než rovnat. Vzpomeňme si například na srovnání Real-Lyon. Tyto zápasy končí většinou lépe pro lyonské mužstvo, které si nehraje na primadony, ale hraje na teamovou hru. Tato hra vždy zvítězí a to by si měli uvědomit někteří bohatí šejci a ropní magnáti, když nakupují nepotřebné hvězdy.
Hvězdy, „nehvězdy“ Lyonu
Když vidíte Lyon hrát, musíte si jistě všimnout rozestavení řad. Lyon nehraje typickým způsobem hry, který praktikuje většina klubů v Evropě. Rozestavení 4-3-2-1, naordinované současným trenérem Lyonu Gerardem Houllierem, se hodí do celkové koncepce. Hráči, které má trenér k disposici se velmi dobře hodí do tohoto stylu hry. Jaký je tedy styl hry? Jistě to nejsou žádné nakopávané míče na rychlé útočníky, protože podle rozestavení by se za míčem „honil“ jen jeden hráč, ani žádné „diamanty“, které mile ráda vytváří Barcelona. Tento styl je typický svou akčností a rychlým přechodem do útoku. Rychlý přechod do útoku a naprosté rozložení obrany. Přesně to je styl Lyonu. Vzpomeňme na zápas Sparty s tímto klubem. Každý gól, který padl do sítě letenského klubu byl přesně po typických akcích Lyonu. Lyon těží hlavně ze spolupráce z nepropustnou obranou a vynikající zálohou. Tu vedou dvě opory teamu – Juninho a Govou. Ti těží, jak jsem již naznačil, zejména ze skvěle zajištěné obrany a dobré práce defenzivně laděných záložníků. Na tento styl hry nemá odpověď většina klubů, proto je také tak účinný.
V kádru nynějšího Lyonu nalezneme mnoho hráčů, kteří jsou oporami, nebo by mohli být a nejsou oporami svých reprezentací. Velkou sílou Lyonu je vyrovnanost teamu. Pro příklad mohu uvést útočné trio Baroš, Fred a Ben Arfa. Příkladem toho neprávem opovrhovaného může být Gregory Coupet. Pro mě je naprosto nepochopitelně, že trenér francouzské reprezentace dával přednost Fabienu Barthezovi. Pro mě to byl nepochopitelný krok. Fabien, který velmi často chyboval i v těch nejdůležitějších utkáních, dostává přednost před jistotou a klidem lyonské skály. Promiňte, ale toto je mi poněkud proti srsti. Francouzská odborná veřejnost s tímto faktem, zdá se mi, nic nedělá. Bohužel tím přichází pomalu, ale jistě, o jednoho z nejlepších brankářů na světě. Gregory si asi moc chvil v národním dresu neužije, protože je mu již 34 let. Neznamená to však, že by se nemohl objevit na nadcházejícím mistrovství Evropy jako brankářská jednička francouzského reprezentačního mužstva.
Další velkou oporou OL je bezesporu Juninho Pernambucano, respektive Juninho. Tento excelentní technik je jednou z nejvýraznějších postav stojících za úspěchem samotného Lyonu. Jeho opravdu vynikající technika udivuje všechny. Je to specialista na zahrávání přímých kopů. V brazilské reprezentaci se potkává s dalším excelentním technikem, který si mimochodem říká Ronaldinho. Ale tímto hráčem se zde zabývat nebudeme, je pro nás naprosto nezajímavý… Juninho se v reprezentaci potkává také se svým spoluhráčem, jímž je obránce Cris. Podle názoru některých médií a odborníků patří právě Cris mezi desítku nejlepších obránců světa. V obraně OL bychom mohli nalézt také další skvělé obránce, jakými bezesporu jsou Sebastien Squillaci, Eric Abidal, Jeremy Berthod či Claudio Cacapa. Kdybych měl okomentovat zálohu OL musel bych strávit hodiny nad popisováním kvalit záložníků Lyonu. Alou Diarra, Sidney Govou, Juninho, Florent Malouda či Kim Källström patří mezi evropskou špici. Další jména jako například Milan Baroš či Sylvain Wiltord svědčí o tom, že Lyon není slabé mužstvo.
Jak dlouho ještě?
Jak dlouho ještě vydrží OL tato série v Ligue Nationale? To samozřejmě nikdo asi s jistotou neví. Myslím si, že Lyon je schopný navázat na úspěchy některých francouzských klubů. Podle mého názoru nebude trvat dlouho a Lyon se stane nejlepším klubem Evropy, jako před čtrnácti lety Marseille. Splní se sen lyonských příznivců a vybojuje si Olympique právo obývat fotbalový Olymp Evropy? Podle mého názoru jsme již blízko, blizoučko době, kdy se Lyon stane jedním z mála klubů, pyšnících se tou nejcennější klubovou trofejí.